Řecko - cestopisy - Řecko 2007

15. 5. 2008

Přípravy

Je to sranda, jak se přípravy každý rok mění – a to zejm. v důsledku poučení z minulých sezon. Takže kromě zásad z loňska (např. se moc netěšit a nechat vše co nejvíce na poslední chvíli) jsem aplikoval ještě větší uvolněnost a v důsledku toho naše cesta nebyla zdaleka tak plánovaná, jako dříve. Bylo to jednak tím, že:

- Jsme tentokrát neměli tolik peněz na utrácení

- Loňskou dovolenou jsem na základě lehce rozpačitých pocitů ze Skopelu (který za to chudák vůbec nemoh‘) vyhodnotil jako překombinovanou a přeplánovanou

- A z toho vyplývá, že je třeba se více uvolnit a nechat věci plynout svou cestou a svým tempem (později jsem zjistil, že tato dosti typická řecká vlastnost je i vyjádřena zvoláním (foneticky) „Ute pumeňazi“, což je volně něco jako „co mi po tom“, doslova dokonce „ani mě to nezajímá!“ – toto zvolání jsem pak hojně používal).

Tradičním doplňkem naší výbavy je tchyňa i se svými taktéž již tradičními neduhy a úchylkami. Příští rok už jí všechny ty pecny chleba a houskové knedlíky vyhážu, dyť ona má tašek skoro jak my tři dohromady. A ty knedlíky Leftě v ledničce stejně zplesnivěly. A příští rok už si fakt s těma jejíma botama otevřu obchod.

Co je však oproti loňsku jiné, je to, že je u nás už týden Filippos – zastavil se u nás cestou z Dánska, když to pro jistotu ještě vzal přes Hamburg, trance festival v Itálii a znova Hamburg. A den nebo dva před odjezdem přijela i Kristini s Máriem, kteří byli zase pro změnu v Holandsku. Takže řeckou atmosféru máme už před odjezdem, kromě toho je krásně teplo, tak to máme se vším všudy.

Pátek 24.8.2007, 1. den, odjezd

Odjíždíme tradičně v pátek, první řecké vozidlo ale nečeká, až do kufru nacpu všechny ty tašky a kufry a ... a odjíždí před náma, přičemž volí trasu přes Slovensko. My jedeme tradičně na Brno. Cestou se pak informujeme, kde kdo je – i přes počáteční náskok jsme pak v Soluni o hodinu nebo snad i dvě dřív, než oni.

Cestu jsme absolvovali již poněkolikáté, takže nás nic nijak moc nepřekvapilo, ani se nevymykalo zkušenostem z předchozích let. Cesta 2007 byla specifická snad jen v tom, že:

1) Jsme vyjeli o týden dříve, abychom vyzkoušeli pravé řecké hice

2) Celou cestu bylo skutečně dost vedro, klimu jsem vypnul až někdy po půlnoci v průsmycích za Niší

3) Spotřebu jsem přesto stlačil z původních drsných 6,4 l/100 na konečných 5,8 l/100 (v Maďarsku jsme to fakt solili těch 160 i víc, za Niší už se to ale už moc dusit nedalo)

4) Nejeli jsme přes Bulharsko, ale přes Makedonii

5) Dojezd byl k moři

Pravda, nějaké komplikace se objevily, zácpa byla už v Brně, takže až 15:15 jsme vyjeli z města, zácpa byla i v Budapešti (ale dalo se), ale to hlavní, prodyšnost hraničních přechodů, byla v klidu. Od turistů navrátivších se touto dobou z Řecka jsem totiž věděl, že Maďaři začali trénovat na rozšíření Schengenu a na Srbsko-Maďarských hranicích se tudíž tvoří klidně i tříhodinové fronty. Předpoklad, že Srbové nemají na co trénovat, se naštěstí potvrdil. V protisměru to ale vypadalo drsně a my jsme doufali, že za tři týdny už bude po sezoně a po frontách (což se i potvrdilo).

Stejně jako loni se v řízení střídáme s manželkou, ta opět absolvuje úsek po maďarské dálnici, potom taky kus v Srbsku a noční úsek Makedonií. Vše v klidu a k plné spokojenosti.

Vzhledem k tomu, že jsme jeli tentokrát cestu tam přes Makedonii a zpátky přes Bulharsko, přijde mi jako zajímavé a přínosné tyto cesty porovnat:

1) Pokud někdo nejede někam na východ Řecka (např. na Samothraki), nemá smysl přes Bulharsko jezdit.

2) Pro člověka zvyklého na cestu přes Bulharsko působí cesta na Makedonii mnohem kratším dojmem – hlavně psychologicky. Když jsme v noci vždycky dojeli za Niš a odbočovali doleva na Sofii, čekal nás ještě průjezd kaňonem Nišavy a pak celé Bulharsko. Takhle je to 150 km na hranice s Makedonií a pak už jen 2 hodiny a jsme v Řecku.

3) Paradoxem ovšem je, že jsme obě cesty zajeli za stejnou dobu: trase Brno – Olimpiada (tedy až k moři) nám trvala 16:05, cesta zpět po trase Orestiada – Brno trvala pro změnu 16:10. Na kilometry to vyjde skoro stejně (cca 1500 km).

4) Po vstupu do EU ovšem Bulhaři na hranicích naprosto přestali buzerovat.

5) Tuto úlohu po nich převzali Makedonci – ne že by byli nějak extra otravní, ale na těch jejich hranicích teď člověk trčel stejně dlouho, jako dříve na bulharských.

Jako závěrečnou zprávu z cesty musím uvést, že jsme to tentokrát naplánovali mnohem líp, než kdykoli předtím. Měli jsme sice sraz u Silvy, ale říkali jsme si, co tam budeme přes den dělat, a tak jsme jeli rovnou k moři. Už předběžně jsem měl vytipované, že nejlepší bude dojet někam k Olimpiadě, a tak jsme se vydali tímto směrem. Za Olimpiadou jsme sjeli k moři na ještě téměř liduprázdnou pláž Proti Ammoudia, hodili na sebe plavky a v 7:20 (SEČ) jsem přímo z auta vstoupil do krásně modrého a teplounkého moře. Takovýto dojezd jsem absolvoval poprvé a musím říct, že se mu nic nevyrovná. Po té cestě se mé upocené a unavené tělo s tou krásnou vodou doslova mazlilo...

Zbytek dne jsme pak proleželi (prospali) na pláži a odpoledne se pak přesunuli na sraz s Leftou na pláž do Orfani, kde mají přímo na pláži kafeterku dříve zmiňovaní bratranci-tanečníci. Seznámil jsem se jenom s jedním a musím říct, že tak strašně příjemného geje jsem v životě neviděl. Byl fakt k zulíbání ;->

Takže jaký byl letos předběžný a přibližný program? Nejdříve zajedeme za Silvou pod Serres, tam dorazí i Lefta, která si odveze tchyňu do Orestiady a my zůstaneme přes víkend u Silvy. Pak zajedeme někam na jih na Sithonii.

Pravda, je logické, že ihned po zveřejnění tohoto plánu se zrodila v hlavách tchyně a Lefty myšlenka, že by mohli vlastně na Chalkidiki s námi, a když rozebereme celou evoluci předběžného plánování, vypadalo to původně na monstr akci, kdy pojedeme úplně všichni vč. Silvy s rodinou – dohromady by nás bylo 10. Tento monstr plán se nakonec naštěstí nerealizoval, dokonce nedošlo ani na jeho dílčí plnění v podobě my + někdo. Po pravdě řečeno, on se nakonec nerealizoval vůbec. Ute pumeňazi!

Po Chalkidiki bylo předběžně naplánováno zopakování návštěvy Delf, kde byli tento rok švagr se švagrovou (a byli naprosto nadšeni), no a pak možná pár dní na Evvii a pak by se vidělo, jestli ještě Samothraki nebo ne.

Jak již jsem naznačil, nakonec se vše realizovalo úplně jinak...