Řecko - cestopisy

Neděle 28.8.05

Ráno (no, ráno …) jsme se sbalili a i s Leftou a tchyňou kolem 11 vyrazli k Alexandropoli k moři. Nakonec jsme jeli na Agia Paraskevi, což je z Orestiady asi 120 km, cca hodina jízdy. Je to přesně ten typ pláže, kterým se vyhýbám – slunečníky v řadě, plno lidí (taky byla neděle) v blízkosti taverny atd. Tentokrát mi to ale bylo celkem jedno a říkal jsem si, že to nějak přežiju. Vzali jsme si 4 lehátka pod přístřeškem, cena 3€/lehátko, ovšem vč. frappé a vody, takže to nebyla zas až tak špatná cena. Předloni jsme byli kousek vedle na pláži Delfini, kde bylo moře přesně takové, jaké nesnáším, tzn. velmi mírně se svažující. Člověk jde půl hodiny do moře, místo toho, aby plaval, tak se prochází, a po půl hodině, kdy už měl vodu konečně k pasu, zjistí, že jde „do kopce“ a za chvíli už má zase vodu po kolena! Tady to naštěstí bylo lepší (i když jsem později tak zjistil, že po úvodním klesání to někde taky stoupne a tak se v místech, kde jsem čekal aspoň 4 metry, může člověk v klidu postavit. Ale kupodivu jsem byl celkem spokojený. Po cestě zpátky byla u Didimoticha na krásné šikoré cestě solidní havárka, sanitka, hasiči, cajti, a Řekové z toho měli výborné představení. Tolik čumilů jsem asi ještě u havárky neviděl – dalo se to totiž objet po staré cestě, která vedla hned vedle té nové, a v místě nehody stály houfy aut a lidi bez rozpaků stáli co nejblíž to šlo a čuměli…

Večer jsme zašli opět na jídlo k Žofce (opět vynikající), doma jsem shlédl fragmenty utkání Škoda Xanti – PAOK Soluň (1:0) a později i kousek zápasu Panioniosu (kam z Olomouce přestoupil brankář Vaniak) s kýmsi (1:1). Mělo to úroveň české ligy (tzn. že se na to moc nedalo dívat).

Fotbalová poznámka: později jsem viděl úryvky zápasu turecké ligy, a bylo to o poznání lepší. Tak nevím, jestli jsem měl jenom štěstí, nebo je fakt turecká liga o tolik lepší.

Pondělí 29.8.05

Zůstáváme u Lefty, ta jde ale do rachoty a my jedeme s tchyňou k mořu. Včera jsem se vyptával, jestli tam nejsou nějaká opuštěnější místa a máme jet na Dikeu a tam pak prý najdeme plno takových. Nakonec se ale shodujeme na tom, že při pondělku na Agia Paraskevi stejně moc lidí nebude (včera tam byli samí Řekové) a máme pravdu – pláž je poloprázná. Bereme zase přístřešek ... a jsme spokojení. Kupodivu i já. Zaprvé jsem rád, že jsem u moře a nemám ještě čersvté zážitky, které je třeba trumfnout, a za druhé to tu fakt není tak hrozné. Dokonce má pláž modrou vlajku a i okolí je pěkné. Za námi hory, před námi se vynořuje Samothraki, čistá voda... Začínám chápat, že méně nároční turisti musí být na těchto typech pláží plně spokojeni. Ovšem kdybych tady měl být více dní... (s tímto typem sdělení vás budu otravovat poměrně často).

Při cestě zpátky míjíme pro změnu auto na střeše, opět na krásné přehledné cestě. Začínám počítat s tím, že nějakou tu havárku uvidím každý den.

Večer jsme opět pozvaní k Žofce a jsem opět plně spokojen. S tím souvisí následující:

Poznámka o řecké kuchyni: nějak jsem úplně zapomněl, jak chutná pořádná feta a když to znovu zjišťuji, tak nestačím věřit svým chuťovým receptorům. Zdá se mi, že tak dobrou fetu jsem snad v životě nejdl a je to i celkem možné, protože je mi řečeno, že tohle je feta Dodoni a ta že je nejlepší. Doporučuju!!!

Jinak co se řeckého jídla týče, tak připomenu to, co již znalci či návštěvníci ví: Řeci ještě nepodlehli úchylkám moderního stravování, a tak vám tam jako první nepadne v obchodě do ruky mléčný výrobek, který má 0% tuku a je bio-aktiv-vita-fit-light s originální formulí Vykakal a užitečnými mikroorganismy s vymyšleným nesmyslným marketingovým názvem. Naopak – my jsme kupovali mlíko s 3,5% (to je u nás snad plnotuk, ne?) a i jiné potraviny chutnají jako to, co mají být, a ne jenom nějaké skleníkové rychlokvašky vyhnané na granulích.

Když si koupíte jogurt, tak ten kelímek můžete obrátit dnem vzhůru a jogurt tam zůstane, protože je hustý. Na výběr máte z kravských, kozích i ovčích výrobků. Atd atd. O olivách a olivovém oleji se netřeba zmiňovat (domů jsme si pak vezli 5 l oleje, protože doma jsou v podstatě všechny (na můj vkus) hnusné, nemají chuť, vůni a pálí na jazyku nebo jsou nějaké nehořklé. Oliv jsme vezli 6 kg a fetu nějakou taky).

Takže když jsme si dali „choriatiti“, tedy řecký salát, tak jsem musel konstatovat, že něco takového si v Česku z místních potravin asi těžko udělám. Kura, mi se zdá, že i ta cibule chutná mnohem líp!

Tak pro připomenutí, čím nás tam Žofka hostila (něco umím i řecky):

- piperies tě melidzanes tihanites (smažené papriky a lilky)

- plněné papriky

- suvlaťa

- choriatiti

- červená řepa (nakládaná, na kolečka, no to je něco!)

- feta

- zapékané cibulky s králíkem

- tě psomi (a chleba)

Možná ještě něco, ale už si to nějak všechno nepamatuju. Správného Řeka (a sebe taky) potěšíte, když se slovy „to je to nejlepší“ chlebem vymažete tu šťávu a olej ze salátu.

Jediným nedostatkem byl ten Amstel, ale furt lepší než Heineken (nemluvě o Finkbrau z Lidlu). Dovezené Radegasty jsem nechal pro Mičosa.

Pivní poznámka: jednou mi kdosi dal na „výběr“ z té šílené pivní nabídky. Chtěl jsem nejdřív Mythos, že konečně vyzkouším místní produkt, ale pak jsem zaregistroval Weizenbier, sice taky Lidlovský Finkbrau, ale protože si kvasnicové čas od času rád dám, tak jsem věřil, že se na tom snad nedá moc zkazit. Něco tak hnusného jsem v životě nepil !!! Sice bylo teplé, ale ta chuť ... oni tam snad dávají hřebíček nebo co!

Úterý 30.8.05

Protože je dneska bazar, je rozhodnuto, že ještě zůstaneme v Orestiadě a na Chalkidiki pojedeme až zítra. Neprotestuju, protože si říkám, že by to snad mohl být zajímavý folklórní zážitek. Bohužel ...

Mohu zodpovědně prohlásit, že to je stejné, jak burza třeba v Ostravě, nebo kdekoli jinde. Všude mají to samé a jediný sortiment, který mně zaujal, byly olivy. Jinak mě to brzo přestalo bavit a jediným přínosem bylo, že jsem se naučil novou větu „Ola bluzaťa me tria evro“ (všechny halenky po 3 €), kterou budu jistě hojně používat.

Večer jsme šli na „voltu sti platija“, i přes pozdní hodinu všude plno malých vřískajících dětí, malá z toho chytla záchvat, a přestože ještě nechodí, tak za nimi strašně chtěla běhat.

Poznámka k řeckým městům a řeckému nočnímu životu: na řeckých městech (Atény teda neznám, ale v Soluni – 2. největším řeckém městě - jsme byli) se mi líbí, že nemají žádné výškové budovy a zástavba působí takovým kulturním dojmem – všude samé zděné domy, s balkony a terasami. Možná i díky tomu, že obyvatelstvo není nahuštěno do několika málo budov (paneláků) na mě i malá městečka působí větším dojmem. K řeckému koloritu patří, že v centru je každý večer živo bez ohledu na to, jestli je úterý nebo víkend. To u nás to často i o víkendu vypadá, jako by chcípl pes.

<<< Cesta    Vzhůru na Chalkidiki >>>