Řecko - cestopisy

Neděle 11.9., 16. den

Dneska se manželce nikam nechce a tak zůstáváme „doma“. No a protože mně se tady na pláž moc nechce, udělám dneska oběd. Manželka jde zatím s malou na městskou pláž, protože to maličké místečko přímo pod apartmánem, kde jsme trávili čas předloni, je obsazeno (vejdou se tam max. 4 lidi). Jo, zlaté zemětřesení…

Nijak jsem to nezmiňoval, ale už při odjezdu z Chalkidiki jsme se celkem dostali do fáze, kdy už se začínáme i těšit domů. Jsme sice se vším spokojeni, ale i tak. Mně osobně dneska vyléčila nějaká ta činnost spojená s přípravou oběda (manželka se taky přiznala, že na dovolené ráda něco dělá). Přece jenom – nejsme zvyklí na nečinnost. I z tohoto hlediska považuju 3 týdny za ideální – po 14 dnech by nám bylo pořád hodně líto, že už musíme domů.

Po obědě jsme zašli ještě na bazén, který patří k hotelu, ten byl stejně jako předloni vzorně liduprázdný. Stejně jako předloni jsem ho přeměřoval a opět přemýšlel, co by to asi (finančně) obnášelo, pořídit si něco takového u baráku. No, zatím nám bude muset stačit ten nafukovací.

No a protože je dneska předpředposlední den, který hodláme plně trávit na Lefkadě, zajdeme ještě k moři pod apartmán (mikroplážička stále obsazena a tak za kameny vedle), já fotím zase ryby, nejdřív jen tak přes vodu (manželku jímá hrůza, protože „pancéřníčci“ se shlukují kolem zvířených míst, tedy i kolem jejich nohou), později se potápím a fotím další snímky s jednorázovým foťákem. Ryb je tu skutečně hodně a rovnou celá velká hejna.

Večer si (na dovolené teprve potřetí) pouštíme nějaký film na NB a zajímavým zpestřením je strašlivý tvor, který nám zostra vletěl do ložnice. Nejdříve jsem si myslel, že je to nějaký dezorientovaný netopýr, velikost by odpovídala. V první fázi ovšem na nějaké přemýšlení nebyl moc čas, protože tvor na nás neustále nalétával a do dneška nevím, jestli byl tak dezorientovaný, nebo útočný. Když si sedl, viděli jsme, že je to velké saranče. Na té fotce to tak není vidět, ale rozpětí křídel měl tááááákovéhle! Zápasil jsem s ním pomocí prostěradla, ale po určité době mi došlo, že takhle ho ven nedostanu. Pro všechny, které tento souboj ještě čeká, mám následující strategii: zhasnout, otevřít balkón a na balkóně pustit světlo. Saranče vyletělo za světlem (že by bylo geneticky modifikované a zkřížené s můrou?).

Jinak na Lefkadě je i dostatek jiného zvířectva, často jsou např. k vidění gekoni. Když jsme jednoho viděli u sporáku, já jsem radostně zvolal „jé, gekonek“ a utíkal pro foťák, zatímco manželka málem úlekem pustila talíř. Dodnes ji podezřívám, že mi ho vyplašila. Fotku s gekonkem tento rok nemám.

Před spaním jsem ještě pořídil záběr „Mun ouvr d bej“.

Pondělí 12.9., 17. den, Porto Katsiki

Na dnešek je dlouhodobě naplánován kozí přístav alias Porto Katsiki. Slovo katsika znám mimochodem z předloni z Lefkady, neboť tehdy mě manželka vytočila tím, že mě na polní cestě šlehala větvičkou a pořvávala „ela katsika, ela ela!“. Mimochodem, jako první jsme znali slovo EPIPLA a připadalo nám, že nábytek je v Řecku na každém rohu. Když říkám nám, myslím tím mně a Michala. Po cestě jsme se neustále jako žáčci vyptávali „a co je …“ a manželka už po nějaké době odmítala překládat. Ostatně první slova, která jsme znali, byla:

Stili (pes)

Ajalada (kráva)

Ghata (kočka)

Psari (ryba)

Melisa (včela)

Sfiga (vosa)

a další zvířátka.

Na Porto Katsiki se jede úplně stejně jako na Egremni a Gialos, akorát že Porto Katsiki je nejjižněji, takže se tam odbočuje nejpozději. Po cestě se jako vždy kolem jižního masivu vyskytovala "oblačnost", ale na rozdíl od předchozích dnů se to tentokrát  bohužel nerozpadlo, a tak visel celý den nad Porto Katsiki... jakým eufemismem nazvat ten "smog" na obloze?

Asfaltka vede (bohužel) až skoro k pláži, ke které se schází po několika schodech. Už při příjezdu jsem opět pochopitelně pořizoval atraktivní záběry, v době našeho příjezdu tady shodou okolností připlula i loď. Porto Katsiki je údajně v TOP 5 (nanejvýš TOP 10) nejkrásnějších pláží světa, takže má odpovídající publicitu a návštěvnost. Proto jsme se tady vypravili v pondělí a doufali, že tady bude méně lidí. Četl jsem sice o lidech, kterým se to poštěstilo, ovšem my jsme tady asi byli přece jenom příliš brzy (co se sezóny týče).

Pláž je tady relativně malá a tak není moc kam se zašít. Jako vždy jsem pochopitelně požadoval únik co nejdále od schodů, ale protože manželka je nepoučitelná, tak jsem to dneska vzdal a zůstali jsme mezi šutrama někde uprostřed. Pláž se začala postupně zaplňovat, kolem nás taky lidí přibývalo a já jsem si postupně začal připadat jako někde na přehradě – všude okolo samí Češi! Jó, kdybysme šli až dozadu, nemuseli jsme (jsem) se cítit jako na koupáku.

Velkou zajímavostí je na Porto Katsiki díky uzavřenosti pláže a vysoké skále hned u moře hodně silná ozvěna, či spíše odraz zvuku od skály za zády. Takže vlny se tady hodně rozléhají a jdou slyšet spíš od skal než od moře – prostě Dolby Surround, akorát to mají špatně seštelované a ty zadní repráky nastavené moc hlasitě. Asi mně hodně lidí bude považovat za úchyla, ale mně to fakt připadalo trochu disharmonické – ten zvuk zezadu je silnější než zepředu, tedy od samotného zdroje. Mám přírodní zvuky strašně rád (pokud se nejedná o relaxační CD se samplovanými delfíny a jinými přirozenými soundy), ale tady to mělo chybku. Kdyby to bylo vychytané, jó to by byla dokonalost!

Jinak jsme se vlastně (nepočítám-li úplně první den na Agia Paraskevi) ocitli poprvé na „zaplněné“ (zas tak hrozné to nebylo, ale ti lidi byli moc blízko) pláži a asi i to způsobilo, že jsem měl na Poro Katsiki názor „jednou stačilo“. Je fakt, že pokud bych věděl, že tam nebudou lidi a bude modrá obloha, celkem rád bych přijel ještě jednou.

Mimochodem, o Porto Katsiky podle mě platí, že nejlíp vypadá shora. Samozřejmě, že i my jsme to obligátně vyfotili ze všech lehce dostupných stran. No a na závěr jsme pochopili, že název kozí přístav asi nevzniknul náhodně. Čekal jsem, že ty kozy, které se šplhaly po (na můj vkus) příliš kolmých stěnách, se musí každou chvíli zřítit do moře, ale mají už evidentně trénink.

Úterý 13.9., 18. den, ještě jednou Egremni

Dneska máme poslední den plně strávený na Lefkadě, zítra ráno odjíždíme, a tak dneska ukončíme plážovou část dovolené. Možnosti jsou následující: buď Egremni, která se nám fakt líbila nejvíce, nebo Milos. Manželce se ale opět moc nechce cestovat a mně to taky nevadí, tak jedeme ještě jednou na Egremni. Za celou dovolenou jsme tak strávili jenom na 3 místech více než jeden den:

1. Agia Paraskevi, ale to bylo proto, protože byl začátek dovolené a bylo to nejvíc po ruce

2. plážička naproti Athosu na Sithonii, Chalkidiki

3. Egremni, Lefkada

Bod 2. a 3. současně představuje to nejlepší, co nám Řecko tento rok nabídlo.

Tentokrát teda parkujeme na parkovišti až dole u schodů, a pochopitelně, že dneska tady výběrčí je. Pokud se tady turnusy mění stejně jako ve Španělsku, tak je asi nejsilnějším dnem sobota, všichni chtějí všechno vidět, výběrčí je připraven. Ke konci týdne už všichni všechno viděli, výběrčí na to kašle. Nebo tam v pátek nebyl úplnou náhodou.

Jsa zcela nepoučitelný, fotím opět ve snaze ulovit konečně nějaký ten jiný záběr, i když ze schodů se mi to asi nepodaří.

Dneska už manželka věděla, do čeho jde, a tak opět šlapeme na jih, tedy co nejdál od schodů. Chtěl jsem sice ještě dál než minule, ale tak statečná manželka zase nebyla. Nakonec jsme byli rádi, protože na konci pláže později drze přistála loď s lenivými turisty (povětšinou opět Čechy), a tak bysme dopadli jako včera.

Vědom si poslední paparazziho příležitosti jsme došel až na konec pláže a fotil co se dalo. Později jsem s aquapackem fotil i z moře, a takhle jde myslím nejlíp zachytit ta modrost vody a snad se takhle dá i co nejvíce přiblížit pocit plavce na Lefkadě.

Koupali jsme se pochopitelně opět bez a za zmínku snad stojí jen ta drzá loď a lidi, kteří z ní kolem nás chodili na druhou stranu pláže (asi na exkurzi). Výrazněji nás zaujala jedině ženská, která nedokázala vypnout mozek (a možná ani hubu) ani na dovolené. A tak jsme při její cestě tam i zpátky měli možnost slyšet „ … jak vona Máňu mu to neřekla, a kdyby nebyla blbá, tak mu to řekne, ale to vona ne … “. Její společnice jen tiše naslouchala, asi to byla její role. Říkali jsme si, že ženská asi skoro ani nevnímá, že je u moře, a kdyby si doma nelepila na stěnu obrazovou tapetu, tak by ušetřila za dovolenou a ještě by s holkama vyřešila daleko víc problémů, ne jenom ten s Máňou.

V souvislosti s Čechy následuje Poznámka ke složení turistů na Lefkadě:

Už předloni jsme zaregistrovali, že našimi sousedy jsou:

1. Angličani (ti jsou údajně jakožto ostrovní národ ulítlí do ostrovů)

2. Italové (to mě trochu překvapilo, protože Italy bych spíše čekal v srpnu v době celoitalských dovolených).

Tento rok to bylo stejné, ovšem nově se objevily:

3. i hordy Čechů. Tak nevím, jestli je jich skutečně rok od roku více, nebo je to normální. I když – na Chalkidiki jsme skoro žádné nepotkali.

4. Řekové.

Zrovna s anglánama jsme při cestě zpátky stoupali po schodech a mně se konečně podařil jiný záběr z Egremni. Je sice moc hezký, ale nejde poznat, že je zrovna odsaď. Nevadí.

Večer se začínáme balit, abychom ráno vyjeli včas a já nemusel řádit v serpentinách Pindosu.

Taky jsem zašel zaplatit ubytování (180 €) a krátce pokecal s dcerou majitelů. Pochválil jsem její angličtinu s tím, že není obvyklé, aby Řekové mluvili takto dobře, ba dokonce s tak dobrým přízvukem. Ptal jsem se, jestli byla v Anglii a bylo mi řečeno, že několik let žila v LA. Zcela nediplomaticky jsem se opět neudržel a hned jí vykládal, že bych se v tak velkém městě asi zbláznil a vyptával se, jestli je pravda to, co tvrdí ten tlusťoch ve Fahrenheit 9/11, že totiž ten nápis HOLLYWOOD jde vidět jen tak dvakrát do roka a na nejdelší ulici města nejde vidět z jedné strany na druhou – obojí z důvodu trvale přítomného smogu. Tak je to prý pravda, ale ona prý žila bokem, takže měla jak výhody klidného bydlení, tak velkoměsta. To jsem jí pochválil.

Taky jsem jí řekl, že ty jejich stránky na netu vypadají mnohem hůř než je skutečnost, že tam třeba vůbec nemají ten bazén a tak. Že mi to sice vůbec nevadí, právě naopak, protože aspoň tu není narváno, ale z hlediska jejich podnikání bych s tím já na jejich místě něco udělal, protože dneska každý hledá informace hlavně na netu. Tak prý ty stránky dělal její brácha a ten nemá teď tolik času, a kromě toho, je lepší, když realita předčí očekávání a ne naopak. No to má pravdu, ale s touhle filosofií jsou asi v oblasti cestovního ruchu dost osamocení. Na závěr jsem jim to tam strašně pochválil a rozloučil se. Dědu (tedy jejího otce) jsem tento rok viděl až dneska.

<<< Lefkada 1    Zpátky na východ >>>